Padesát. Páni, ten je starej..říkala jsem si pro sebe o lidech, kteří byli v mém okolí. Bylo mi čtrnáct. Postupem času, jak člověk stárne, posouvají se mu i s celým životem tyhle hranice. Ve dvaceti byl pro mě už třicátník mladík, ačkoliv ještě před pár lety to byl stařík nad hrobem. Babička které bylo padesát byla pro mě prostě jen babičkou, která už by měla sedět doma, v zástěře a koukat jenom na televizi a vařit. Protože je přeci stará a tak se to sluší a patří. No a teď je našemu tátovi padesát. Na umření mi rozhodně nepřipadá, denně běhá, hraje squash, plave, lítá od rána do večera, staví několik domů najednou a pár si jich jen tak pro radost rekonstruuje. Nevím jestli jsem tátu těšila celý život. Podle mě určitě ne. Přes špatné známky, plížení se v noci z baráku až po můj rozvod. Rozhodně ze mě má ty šediny, říkám si vždycky.
A tak jsem se mu rozhodla udělat radost alespoň menší rodinou oslavou, kterou jsem naplánovala. Pozvala jsem rodinu z tátovi strany, nechala udělat krásný osobní dortík na které trůnila celá naše rodina, nechala vyrobit narozeninové video, kde mluvila mamka, ségra a brácha a přemýšlela, co mu dáme za dárek. Musí být osobní, krásný a úplně jiný. Přemýšlela jsem o nějaké cestě kolem světa. Ale kam a s kým? Mamka by určitě nejela..ta nějaké velké cestování není. A pak mě to cvrnklo do nosu. Táta jednoho letního večera povídal o tom, jak jako mladý jezdil s klukama na mopedu, jak brázdili pole, louky a jaká velký to byla frajeřinka. Tajně jsem si přitom psala poznámky, o jakých typech fichtlů to mluvil a ještě ten večer jsem vlezla na sbazar. Druhý den jsme se s Ondrou vypravili jeden okouknout a rovnou jsme ho koupili.
Dlouho jsem přemýšlela i o místě, kde se oslava bude konat. Vysnila jsem si že to bude ve Vinařství Salabka. Nádherný výhled na Prahu, mezi vinicemi, v Tróji. “Ale táta přeci není žádný milovník vín”..připomněl mi Ondra. Je sice hezké že mu budou vyprávět o vinicích, ale bude ho to vůbec bavit? Měl pravdu..Chtělo to nějak hezky propojit – zábava, dostupné místo a dobré jídlo. A tak nakonec zvítězil Relax Park Modra Stodola. V podstatě nám vyšli ve všem vstříc.
A pak přišel den D. Táta nic netušil. Jen věděl, že si o víkendu musí udělat čas. A teď to nejvtipnější, ale pro mě v ten den nejtragičtější věc z celých narozenin. Všem jsem rozeslala pozvánky – měsíc dopředu!, aby dorazili nejpozději ve 13:00 s tím, že táta s mamkou dorazí na 13:30, jakože na víkendový oběd. No a co myslíte? Většina dorazila až na 13:30 a někdo ještě dýl. Moje představa byla taková, že až táta vejde do místnosti, bude tam celá rodina, budou se střílet konfety, přípíjet šampáněm a bude hrát narozeninová hudba. Místo toho jsem celou dobu naháněla hosty, volala mamce ať tátu ještě zdrží a štelovala hudbu která se prostě ne a ne přepnout do repráků. V jednu chvíli jsem byla už tak zoufalá, že jsem začala brečet. Protože to prostě nebylo tak, jak jsem si představovala a celá ta doba příprav a všeho byla v podstatě k ničemu. Vrchol všeho bylo, když mi pak mamka napsala že právě potkali půlku rodiny na autobusové zastávce. Když pak ale táta přišel do místnosti a viděla jsem jak se mu lesknou oči, prostě to za to stálo. A i když všechno vždycky není podle Vašich představ, což podle mě není nikdy na světě, tak je strašně fajn vidět tu radost v očích Vašich blízkých. Ze začátku to všechno trochu vázlo. Lidi byli spíš potichu než aby se bavili, hudba mi přišla strašně nezajímavá, než přinesli jídlo, strašně se to vleklo, ale jakmile se pak sešlo o pár poschodí níž a začal se hrát bowling, všichni se rozpovídali, uvolnili a už to bylo VONO!
Táta se pak vesele proháněl na svém staro-novém fichtlovi z roku 1950, pobrečel si u rodinného videa které se promítalo hned po tom, co se naservíroval dort a vypadal spokojeně. A tak to má být. Všechno nejlepší, Táto! A promiň za všechno to trápení co jsi se mnou kdy měl.
Tvoje Káča
Moc krásná oslava. Táta rozhodně na 50 nevypadá 🙂 A super příběh v bio. Ať všechno klape, Iva
Ahoj Ivy,
moc děkuju, Taťkovi to vyřídím, ten bude mít radost 🙂
Krásný sobotní večír 🙂 KNwashere