S každou novou dovolenou mi v hlavě lítá několik otázek, na které se už nějakou tu sezónu snažím sama sobě dát odpovědi. Vyzkoušeno bylo u každé otázky několik variant a nakonec mám v hlavě čisto-čistě jasno. Tak jestli taky někdy tak trochu v sobě tápáte a máte předovolenkový syndrom, pojďte se na ně se mnou…
Do dneška jsem nepochopila zvyk rozlučky se svobodou. Proč se dané páry berou, když o něco přicházejí? Nedává spíš větší smysl dělat kroky, kterými něco získáme? Já svobodu mám, řekla bych i velkou a vím, že po svatbě to nebude jinak. Nastavili jsme si to tak nějak od začátku. Neuzurpovat se. Zbytečně na sebe nedělat…
Ležím v posteli a kolem sebe mám rozházený růžově očíslovaný papírky. Je jich sedm. Sedm pitomejch dní za skoro půlroční čekání. Kde je ta spravedlnost? Dýchám nahlas a doufám, že to naši z vedlejší místnosti neslyší. Je mi čtrnáct. A je to moje první zklamání, můj první strach, že o někoho přijdu.Prostě mi jenom zavolal…
Asi jste si mohli všimnout, že jsem skoro dva týdny nebyla aktivní. Nikde. Ani na instagramu. Mně se ale strašně nechtělo. Nějak tak jsem přemýšlela nad tím, proč vlastně? Proč to vlastně všichni děláme? Za čím se honíme? Co si všema těma krásně naaranžovanýma snídaněma, stovkama růžema a vyretušovanýma pózama dokazujeme? Pro koho to děláme?…
Mám za sebou přibližně měsíc cestování v partě a tak můžu jedním dechem vyjmenovat výhody a nevýhody žití s pěti dalšími trosečníky. Upřímně. Čím míň holek, tím líp. Já obecně si víc rozumím s klukama. Za prvé proto, že málokdy kluk půjde za roh a spustí: “Ta Kačena, ta ale dneska vypadá co? Jo, myslím…
Cestovní deníček z Bali jsem se letos rozhodla pojmout trošku jinak. Budu povídat o jednotlivých místech, která jsme navštívili, ale propojím to vždycky s nějakým tématem – jak si vybrat ubytování na Bali, výhody a nevýhody cestování v partě a tak různě. Cesta na Bali byla můj sen. Bělounké písčité pláže a tyrkysové vlny slibující…
Padesát. Páni, ten je starej..říkala jsem si pro sebe o lidech, kteří byli v mém okolí. Bylo mi čtrnáct. Postupem času, jak člověk stárne, posouvají se mu i s celým životem tyhle hranice. Ve dvaceti byl pro mě už třicátník mladík, ačkoliv ještě před pár lety to byl stařík nad hrobem. Babička které bylo padesát…
Minulý víkend byla tak strašlivá zima, že jsme s Ondrou zůstali zalezlí v duchnách a já šla v půl osmé ráno poctivě dělat domácí bramborové knedlíčky s ovocem, kuřátka v parmazánové krustě a bramborovou kaši. Měla přijet návštěva. Už den předem jsem si všechno důkladně nachystala, protože z toho, že by se prostě něco mohlo…
ZaBALIt si na Bali je asi ta nejtěžší věc na světě. Stejně jako vloni do Thajska jsem řešila pro někoho, rozuměj pro toho, kdo mi tahal sem a tam na čtrnáctidenní dovolené kufr zásadní problém, pro mě nepodstatná a spíše příjemná věc – VEZMU SI S SEBOU PŘES PŮLKU SVĚTA TY DVACATERY ŠATY, DESATERO OVERALŮ…
Všichni spí a my se vzášíme někde nad Indií. Strašně chudou, bohatou, voňavou po kari, barevnou díky všude se lesknoucímu sárí a podle mě strašně krásnou. Jednou se tam podívám, budu se projíždět s dalšíma čtyřistačtyřicetipěti indama v jednom vagónu a budu si strašně užívat jen toho že prostě jsem. Fakt. Přísahám. Na kočičí svědomí!…