S každou novou dovolenou mi v hlavě lítá několik otázek, na které se už nějakou tu sezónu snažím sama sobě dát odpovědi. Vyzkoušeno bylo u každé otázky několik variant a nakonec mám v hlavě čisto-čistě jasno. Tak jestli taky někdy tak trochu v sobě tápáte a máte předovolenkový syndrom, pojďte se na ně se mnou podívat.
S KÝM
Jedna z těch důležitých, možná i nejdůležitějších otázek je, kdo s Vámi na tu dovolenou pojede, protože podle toho se bude dovolená také odvíjet. Pokud pojedete s někým, kdo Vám prostě už od začátku něčím nesedí a tak nějak tušíte, že by mohlo dojít ke konfliktu nebo by Vám mohlo něco vadit, vykašlete se nato, PROSÍM!:) Protože radši žádná dovolená než zkažená, to je moje heslo od dovolené na Bali. To byl jeden velkej průšvih a myslím, že jsme to tušil tak nějak každej, ale prostě jsme to riskli. A risk je zisk, ale ne vždycky.
CO SI ZABALIT
Do Thajska na tři týdny s dvacaterma šatama, deseti overalama, pěti sukněma a deseti tričkama, patnáctery plavky nepočítám. Na Bali to samé, né li víc a na týdenní dovolenou s půlkou šatníku. Letos my ale nezbylo nic jiného, než se uskromnit a zabalit se do jednoho kufru s chlapem, který chtěl táhnout drona, 3D kameru a když by měl, tak možná i vzducholoď. Já vím, že po každé dovolené si říkám, že na tu další pojedu už s míň věcma, že jsem celých čtrnáct dní nosila jen dvoje šaty a kraťasy a plavky jsem na sebe vzala jenom jedny, ale, co když zrovna tuhle dovolenou budu potřebovat všechny ty boty a ty jedny, který si vezmu, se mi nebudou hodit ke všem těm šatům a tak jich radši vezmu víc? Nejdřív se mi chtělo brečet, pak křičet, protože tuhle dovolenou bez toho všeho nepřežiju. Ale, nakonec, s vidinou toho, že budu mít ještě příruční zavazadlo, jsem zamotala do válečků čtyři šaty, vzala kraťasy, dvě tílka a troje boty – míň už nešlo, protože jedny sandálky, jedny plážový žabky a jedny sportovní tenisky jsem prostě musela mít) a přežila jsem. Zatím 🙂 Takže ono to jde, balení mě sice trvalo o dvě hodiny víc než běžně, protože jsem důkladně promýšlela, aby všechno tak nějak ladilo se vším a loučila jsem se s tím, co si vzít nemůžu, ale jde to a je to osvobozující. Míň kilo v kufru, míň praní, míň žehlení.
KOLIK TOHO FOTIT
Otázka, která mi vrtá hlavou snad nejvíc. Najít balanc mezi tím, kdy fotím vlastně jenom proto, že musím a že se to má, protože z dovolených se fotky přeci vozí a tím, že fotit chci a že mi to v tu chvíli dělá radost. Dva roky zpátky jsem si z Thajska přivezla na tři tisíce fotek, o rok později z Bali pak jen dvanáct set, bylo mi totiž líto pořád jen fotit a natáčet a vlastně se vůbec neužívat to, že tam jsem. Kolikrát mi spíš připadal den s foťákem jako hon za nejlepší fotkou, která bude mít nejvíc lajků a komentářů a..uznávám, že mě to spíš otravovalo. Teďka samozřejmě foťák vytáhnu, vyfotím se na nějakém krásném místě, vyfotím si západ slunce a pak stejně uznám, že ty barvy nejsou takový, jako ve skutečnosti, ale už ho nepotřebuju brát na každou snídani, na každou večeři, na každou procházku a možná ten foťák a mobil odložím časem úplně.
KOLIK TOHO VIDĚT
Kdo mě zná, tak ví, že jsem schopná vstát třeba ve čtyři ráno, abych viděla všechny ty krásný místa a památky, ochutnala všechny možný jídla a využila maximálně každou minutu. Po tom, co jsem se rozvedla to bylo se mnou fakt strašný. Potřebovala jsem dohnat, to co jsem zameškala a tak jsem vstávala v půl pátý a třeba jsem si jen četla na balkóně abych cítila, že si svůj život užívám na plno. Taky jsem chtěla vidět všechny ty místa vyznačený rudou tečkou na mapě, protože ty jsou nejnavštěvovanější a u těch se musím vyfotit, jakože jinak by to vypadalo, že jsem tam ani nebyla. Teďka mám radši místa, který jsou objevený jen tak, náhodně a v podstatě se ani nechci řídit mapou, protože ty zapadlý uličky a pláže, většinou na mapě označený nejsou. Vychutnávám si dlouhý snídaně a večer srkám skleničku vína a jen tak se kochám. Neříkám, že jsem se nějak zásadně změnila, ale lepší se to.
Jinak fotky jsou pořízený v Athenách, kam jsme včera přiletěli. Akropolis je dechberoucí, za tmy to tam musí mít úžasnou atmosféru. Tzatziky chutnají líp než kdekoliv na světě a když vám při večeři hrajou na kytaru, je to kouzelný.
